O věznici

Věznice v Uherském Hradišti je areál s pohnutou historií. V počátcích první Československé republiky zde byli izolováni dělníci usilující o lepší sociální práva. Za protektorátu zde byla uvězněna řada českých vlastenců a protifašistických bojovníků. Popravovat se zde začalo po druhé světové válce, kdy ve věznici probíhaly retribuční soudy. V padesátých letech, v době procesů inscenovaných komunistickou mocí, se hradišťská věznice stala místem utrpení stovek lidí z řad politické opozice i lidí zcela nevinných. Ve věznici přináležející k budově krajského soudu byli lidé trýzněni a vyslýcháni způsobem, který si v ničem nezadal s vyšetřovacími metodami gestapa. Dosvědčují to svědectví těch, kteří tamní hrůzou prošli, i zápisy z úředních protokolů.

V roce 1855 došlo k reorganizaci politické správy i soudnictví. Tehdy se stal krajský soud v Uh. Hradišti vyšetřovacím soudem zločinů a přečinů pro soudní okresy Napajedla, Uh. Hradiště, Uh. Ostroh a Strážnice. Za takových okolností přestala původní vězeňská budova ve Františkánské ulici vyhovovat jak z kapacitních, tak i humanitárních důvodů a objevila se myšlenka vybudovat novou věznici mimo střed města.

Jednání o stavbě nového krajského soudu s věznicí byla zahájena roku 1880. Hradišťský obecní výbor se usnesl dát na stavbu pozemky a přispět k jejich úpravě 40 000 zlatými. Roku 1884 se vyhledávací komise dohodla s městem o umístění v lokalitě, na níž dodnes žalář stojí. V letech 1892 až 1897 pak byl firmou Nekvasil vybudován nový justiční palác s věznicí.

Nejsvětlejším údobím hradišťské věznice byla doba starého mocnářství. Až po rozpadu monarchie došlo k prvnímu rozsáhlejšímu věznění jedinců z politických důvodů. V uherskohradišťské věznici byli izolováni účastníci tzv. hodonínské prosincové stávky roku 1921. Za německého protektorátu zde trpěli čeští vlastenci a odpůrci nacistického režimu. Po osvobození pak lidé odsouzení mimořádnými lidovými soudy, zřízenými dekretem prezidenta republiky k trestnímu stíhání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů. Tehdy bylo v areálu věznice vykonáno několik desítek poprav. Žalář pro potřeby okresního i krajského soudu dále fungoval v době komunistické diktatury. Neblaze proslulým se stal především v první polovině 50. let, kdy zde trpěla, byla mučena či zemřela řada nevinných nebo politicky nepohodlných lidí.

Věznice pak funkčně zanikla při reorganizaci státní správy v roce 1960, kdy byl krajský soud přesunut z Uh. Hradiště do Brna a okresní soud přestěhován do budovy ONV. V následujícím období část justičního areálu sloužila potřebám okresní správy SNB. Bývalé sídlo soudu nyní využívá Střední uměleckoprůmyslová škola. Stavebně zachovalý vězeňský trakt je již dlouhá desetiletí zcela opuštěný a čeká na nové využití. Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti se zasazuje o přeměnu podstatné a historicky nejcennější části areálu do podoby památníku obětí totalitních režimů a muzea mocenské perzekuce. V zásadě nekomerční využití by měla poté mít zbývající část objektu.

Dokumenty v i-vysílání České televize

Rozhlasové pořady

Písemné materiály

 

© - Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti • Realizace web studio dat